GALANTNÍ SLAVNOST.Za Karlem Hlaváčkem. Shasli jsme světlo. Velký měsícnám visel v okně namodralý,milenec teskných pohádek.13A snivý Loris pod palmamihudebným altem měkce zpívalsentimentální balladu.V těch rytmech plakal život. Touha.Dny šedé, přitlačené k zemi.A hořkost, hlad a zoufalství.Neb umřel básník tichých ballad,nervosní dítě z konce věku,a my mu tryznu světili.Clitandr zvážněl. Pulcinellav smutečních šatech pod závojemsi třpytné slzy stírala.Pierrot a ta celá bandaničemů s pikantními vtipymyslila na cos. – Eh, bien.A jak plál měsíc, Loris zpíval,ty černé stíny tancovalyv smutečním tempu menuet.14