PÍSEŇ.

PÍSEŇ. Ad usum Delphini
Kdo ví, co eben, zlato je, a kdo ty barvy miluje, být Rakušanem musí. 47 Sám sedím v hlučné kavárně a nálada má beztvárně se vlní, hrá a tančí po ebenové šibenici, kde visí zlatém při měsíci tři ztichlí rebellanti. Kdo ví, co eben, zlato je, ten také vlasy miluje žen plavých a žen snědých. Můj bože, vlas se zlatým jasem! Spát jednou pod tím dvojím vlasem, pod ebenem a zlatem! Můj bože, jak to dojemné! Být Rakušan – ne, pojem ne, to statistika není, oh, to je moudrost života, jež nad námi, v nás mihotá a ve dvou barvách zpívá. 48 To slavných korun majestát, jež do věčností budou plát – ty drahé hrdé hlavy! – být Rakušan, jak srdce bije! Nuž, kdo tu žije, ten ať pije, ať žije.... 49