PODZIM.

Karel Toman

PODZIM.
Hle, stříbrná hvězda v modřínech tryskla na pokraji lesa. A zádumčivý večer závoj stáh’ na svět i duše. 11 Kdes v pustnoucí ville alt vroucí zpívá. Výsklo ve mně srdce. Oh, hnědé oči, vlasy rozjiskřené, vášnivé vlasy! Jak stisk’ by mi hrdlo kdos cizí silnou rukou (listí padá) a do uší mi křičel vysměvačně: Quijote, amen. 12