PÍSEŇ.

Karel Toman

PÍSEŇ.
Divoký mák si natrhám na poli zprahlém nejvíce, pomněnky modré k němu dám, jež u struh kvetou teskníce. 25 Na její lože nastelu mák divoký, mák divoký. Můj bože, já tam nastelu mák divoký, mák divoký! Ať rdí se, cudná světice, ať stud a vztek jí v tvář krev hnal! Mák rudý rád mám nejvíce. Vždyť krev jsem vždycky, vždycky dal! Krvavě kvetla láska má, jak krví plá má nenávist. Umřela v krvi láska má. Co slzami zrosila míst! Ó ctnostná panno, světice, můžete s pomněnkou si hrát. Mák rudý rád mám nejvíce a umím, umím pohrdat! 26