Co to?

František Táborský

Co to? Já nerozumím. Chlad? Proč náhle chlad? Což sladký zrak Tvůj umí lháť? To lží zvu rád. Spíš byl bych řekl, klamný že jest úsměv hvězd – však Ty? Ó nedej říci, že to pravda jest! Což nesetkají se už zraky naše víc? Kdo radil Ti to, rci? Kdo chlad Ti vdechl v líc? Kdo oloupiti chce mne o ten půvab, pel, jenž hlavu Tvou mně kouzlem čistým obestřel? A najednou jsou zraky Vás všech studení, já marně hledám ve Tvém líci zardění jak dřív, kdy nebe otvírala’s v očích svých, v těch očích plných dum a tužeb jiskřivých – – Ó divé bolesti vše, mořem hukotným se vyplačte, neb udušen jest, zastaven proud vroucí lásky v srdci mém – snem mrákotným já klesám opojen, můj duch jest unaven.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1109. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PAK PŘIJDU... (Roman Hašek)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. HORROR VACUI (Karel Dostál-Lutinov)
  4. V TMÁCH (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  6. Z HLUBIN (Otokar Fischer)
  7. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  8. ROZHOVOR (Rudolf Medek)
  9. VI. (Josef Kubelka)
  10. POKUŠENÍ. (Jiří Mahen)