báseň bez názvu

Otakar Červinka

Můj přítel domluvil. Já ruku stisk mu vřele, družebně. Neb v očích nám se jakás zářná vláha třpytila: my stejně byli v žití samotni. I zdálo se mi, že jsem vše to zřel, co přítel můj mi právě vyprávěl: svůj vlastní život – v této pohádce. E: dp + sf; 2002 34