ÚSMĚV

ÚSMĚV Aloisu Jiráskovi
Takový úsměv bezděčný, jakoby padl v den zamračený paprsek jeden slunečný. Tak jsem se smával jako hoch. A marně jste se žáka ptával „Čemu jste vlastně smát se moh’?“ A bylo těžko říci čemu. Nechce se nikdy smíchu doznat, že platí ničemu a všemu. A byly chvíle hoře, ztrát. To nejkrásnější bylo v mládí, že mohlo přes to vše se smát. Je ticho, klidno. Nevyruší než čtyři stěny dnes můj smích. Ale mně jasno, volně v duši, pod tíží let, pod rmutem dní, že smích ten bezděčný a jasný nezdolán ničím čistě zní. 31