MOUDROST

Viktor Dyk

MOUDROST
Na moje žití pad’ sen smuteční a dlouhý. Naděje, jděte spat! Spat jděte, moje touhy! Nevidí oči mé, má pamět nepovídá, co dobré bylo, zlé. Oh, jaká je to bída! Vysoká klenba jsem. Čís’ ruka balancuje jí prázdným nad sklepem. Ať ticho, ticho tu je! 45