Madono bílá

Madono bílá
Madono bílá! Studánko krystalová! jakoby tajemná síla duši mi okouzlila, k Tobě se vracím vždy znova, studánko krystalová! Studánko moje snivá! Když můj zrak v Tebe se noří, v duši mou nebe se dívá, v duši to hřeje a zpívá štěstím, jež rovno je moři, studánko moje snivá. Studánko věčného Jasu! Písečné bouře se valí, písečnou špínou vše kalí – Tvoji však nebeskou krásu nikdy nic nezakalí, studánko věčného Jasu. Studánko věčného Ticha! Údolí slzavé vzdychá, 67 samuny z vypráhlých dálí ohněm zlým ničí vše, pálí – nikdy však nevysychá pramen Tvůj, studánko tichá. Studánko věčného Slova, zdroji, jenž tryskáš vždy znovaznova. Tisíce ze zdroje pijí, zdroj vody nepomíjí, nové vždy milosti chová studánka věčného Slova. Studánko, Živote palem! Bez Tebe uschly by žalem! Tebou však k životu vstaly, Tebou se k nebesům vzpjaly ve štěstí velkém a stálém, studánko, Živote palem. V plesném teď rozkochání nad Tebou palmy se sklání, zpívají o velké Lásce, o ceně, která je v sázce, o velkém Slitování zpívají v rozkochání. Zpívají o Naději, s kterou sem tisíce spějí, znavení, slabí a choří, bolesti v studánku noří, novou z ní sílu si lejí – och, píseň o Naději! 68 Madono bílá! Studánko milosti Boží! Šťasten, kdo v života zmatku v Tobě vždy vidí svou matku a v strašném o duši boji s důvěrou cele věc svoji v ruce Tvé vloží, studánko milosti Boží, Madono bílá!... 69