Cesta slávy
Bojíš se jí?
Ach, jak rozkošná a utěšená je cesta touhy, byť byla sebe truchlivější, sebe nebezpečnější, sebe beznadějnější! Vždyť zblízka či zdáli září úsměv, zvoní píseň, voní růže a srdce se potácí sladkou opilostí. Ale cesta slávy? Brr!
Lopata, plivnutí do dlaní a hromada jílu. A to, co je před tím! Ach, obraze slávy!
Ale musíš ji milovat. A kterak bys ji nemiloval! Sláva! Čím bys byl bez slávy? Smetím.
Vyhýbáš se jí, ale marně. Můžeš jíti příkopem, bojíš-li se jíti prostředkem cesty. Můžeš odbočiti na scestí, ale znenadání se ti zjeví ve chvíli, kdy si toho nejméně přeješ. A hledáš-li ji a nemůžeš-li ji nalézti, neboj se, že ji nenalezneš! Nikdy nemůže býti daleko, a kdyby byla sebe dále, v den poslední se opět na ní chtěj nechtěj octneš, neboť jako každá cesta i ona prochází branou smrti.
Nejjistším místem, kde se nevyhnutelně vstupuje na cestu slávy, je smrt. Tam je křižovatka času a věčnosti. Tam se se slávou setká každý; i ten, komu je cizí její jméno,
43
komu je nesnesitelna její tvář a kdo si před ní jen odplivuje. Tam i v největší tmě i člověku bezokému náhle zazáří světlo, byť třebas jen na okamžik, aby pak už nikdy se neobjevilo.
Bojíš se? Boj se! Je to dobré. Ale jdi! Třeseš-li se, třes se! Ale jdi! Zakrýváš-li si oči, zakryj si je! Ale nikoliv tak, abys škvírou mezi prsty neviděl to, co se chystá! Hrbíš-li se, hrb se, ale nevyhýbej se tomu, čemu se vyhnouti nelze! Přijmi ránu! Ať je jakákoliv, přijmi ránu! Boj se, třes se, zakryj si oči, shrb se, ale nevzdávej se radosti nad tím, že přijmeš ránu!
Co můžeš chtíti lepšího? Co je slavnějšího než spravedlnost? Můžeš si vůbec v životě časném představiti slávu té chvíle, až uzříš Tvůrce všech věcí, čekajícího na tebe a právě na tebe a v tom okamžiku pouze na tebe, aby se ti ukázal, aby s tebou mluvil o tajemstvích svých i o tajemstvích tvých a aby ti ukázal cestu, se které se již neodchýlíš? Ať pak ta cesta bude jakákoliv, bude to cesta tvoje, pouze tvoje!
Jdi! Byť bys viděl i propasti hrůzy a plameny pekelné, šlehající až do tvého obličeje, jdi! Uzříš Pána. Budeš před ním státi. Budeš slyšeti, budeš odpovídati, složíš počet a uzříš svou mzdu. Uzříš i svou tvář, které jsi nikdy neviděl, uzříš své nitro a rozluštění všech záhad, které tě mučily a ochromovaly. Uzříš slávu a moc. Poznáš pravdu.
Uslyšíš hlas svého Pána. Ale kdyby jen to! Třebas se to zdá neuvěřitelné, ten hlas nebude to nejúžasnější, neboť uslyšíš něco, nad čím strne i Bůh. A to bude hlas Svaté Panny a Královny nebes, která bude mluviti o tobě a pouze o tobě, a za tebe, a pouze za tebe, a ani On nebude
44
moci odporovati jejímu hlasu, a ty padneš a umřeš sám sobě navěky, navěky, aby z tebe nezbylo nic než to, čím tě učiní sláva.
Jdi! Jdi! Přijmi ránu! A poděkuj za ni!
45