BALADA 1936
Chceš-li mne políbiti,
chceš-li ty se mi dát,
vezmi, je-li co vzíti,
a ber, je-li ještě co brát.
Ale ber honem, ber hned,
čas nestojí na výsluní:
v podzemí zraje starý vřed
a staré peklo duní.
V podzemí žhne kostí běl,
kdo naslouchá, ten slyší;
zná mrtvý, nač živý zapomněl,
běda těm, kdo si nepospíší,
běda těm, kdo jsou tiši.
Ve stínu smutečních thují
hodiny ukazují
hodinu odplaty:
dnes já a zítra ty.
46
Zítra ty jako já včera,
vy zítra, jak včera my:
od jitra do večera
máry za márami.
Z půlnoci k ranní šedi
chléb z popela a plev
a ranní mlhy cedí
saze, slzy a krev.
Chceš-li mne políbiti,
chceš-li ty se mi dát?
vezmi, je-li co vzíti
a ber, je-li ještě co brát.
Jsi-li tak sebou jist,
ty narozený z ženy?
Už dozněl brusu svist
a nůž je nabroušený.
Prostorou pustá poušť
chce píti tvoji vláhu.
Natažena je spoušť
a vidím tě, můj vrahu.
47
Železo platíš zlatem
a zadarmo je krev.
Sám sobě budeš katem,
jedlíku chleba z plev.
Chceš-li mne políbiti,
chceš-li ty se mi dát,
Vezmi, je-li co vzíti,
zítra je pozdě snad.
Zítra je pozdě vzíti,
zítra je pozdě dát.
Zítra se nebesa zřítí
a pohřbí, co dnes máš rád.
48