ODA NA ŽENU
Já nechápal ji dříve
jejími kouzly spit,
já hltal její chtivé
rty, nevýslovný třpyt
mne spíjel její šíje,
rtů plápol, zraku žeh,
šílená melodie
mne jala údů těch.
Já miloval ji žhavě
nepochopuje jí,
já klekal k její hlavě
vždy opojeněji.
Cos strašného jsem cítil
v těch tvrdých liniích,
v purpuru rtu, jenž svítil
i v ňader liliích.
Nadarmo jsem ji vzýval,
nadarmo jsem ji ssál,
nadarmo jsem, ach, zrýval
své bědné srdce, stál
22
proti mně přelud onen,
nespoutatelný, něm,
já patřil k němu zlomen
a spaloval se v něm.
Nadarmo! Nedobytý
on rval mne stále víc
a tajemstvími sytý
mi patřil lící v líc,
poražen jsem se složil
do svého nitra. Ztich
jed nastříkav mi do žil,
jenž dávno hořel v nich.
Opuštěn já se vrhl
v boj proti sobě, svou
já masku pyšně strhl,
již jiní ponesou,
nejstrašlivější omyl,
který mne chtivě rval,
já bez odkladu zlomil
a rychle kráčel dál.
23
Dál! Dál! Já, otrok běsů,
svou bídou veliký,
já, který v srdci nesu
svých proher odliky,
já, červ, jenž v prachu zmíral
pod krokem chodcovým,
já v slunce nyní zíral
pohledem kovovým.
Zvítěziv, poražený
kde dřív jsem hluše tlel,
já v sladkou náruč ženy
se spitý navracel,
já, nevýslovný dive!
teď její bytost ssál,
jíž nechápal jsem dříve
a slepě miloval.
Hle ona! Demon krutý,
půl ďábel, polobůh,
z prasvětných živlů skutý
a soupeř nebo druh
24
onoho, který sídlí
v mém srdci přerytém,
šlehajícího křídly
po soku ubitém.
Ti dva si rozumějí
osudně spřízněni,
můj vladař i pán její:
dva běsi šílení.
Čas od času se měří,
soupeři prokletí
a potom, aniž věří,
si klesnou v objetí.
Kam ponesou mne nyní,
neb jejich stínem jsem,
co učiniti míní
s ubohým otrokem?
Budou mne štváti k výším
anebo ve propast?
Zpěv jejich strašný slyším
a cítím děs i slast.
25
Vše jedno, nechť mne táhnoutáhnou,
kam se jim zalíbí,
nechť po mé krvi prahnou,
jíž pookřáli by!
Ty, ženo, pyšný soku,
která jim sloužíš též,
a která, oko v oku
boj stejný bojuješ,
zdar tobě, sestro, druhu,
zdar tobě, zajatá,
zdar strašlivému kruhu,
jejž ruka nahmatá!
Zdar kráse tvé, zdar muce,
zdar bídě tvé i mé,
my oba, ruku v ruce,
se v propast sřítíme!
26