JOSEFINĚ N.
Je to sen? Je skutečnost,
co mne obejímá tiše?
Je to pevné, syté dost,
co z té zvláštní výzvy dýše?
Přerouhačská myšlenka,
kterou lze se opojiti:
Jeho! Jeho! milenka
slula takto. Ve sluch zní ti
dávných bitev ozvěna,
jež jí k nohám kladl kdysi.
Jakás výzva plamenná
do tvých snů se tiše mísí.
Cíl, jenž rve mne, uchvátit,
kde se v samu věčnost vtíná!
Pro tvůj úsměv! Tebou zpit,
která sluješ: Josefina!
29