NA ONDŘEJNÍKU.

Josef František Karas

NA ONDŘEJNÍKU.
Co na obzoru vystupuje temném a černým mečem řeže oblohu? Hra stínů, elfů, v par závoji jemném se rázem v šerou mění mátohu. To nejsou mračné hrady, příšer voje, jež našim zrakům ssílášssíláš, dálavo – to spousty čoudu, komíny jež tvoje do výše chrlí, černá Ostravo! Jak draci z bájí na obloze leží, sto hlav se hýbá – časem zazní stensten, 5 jak v hustým lesem obklíčené věži,věži by zaplakalo tisíc princezen. A kouře zvolna stoupá čára kolmá a pod ním starý zápas burácí – o trochu štěstí, práva, trochu volna,volna se vydědění rvou tam chudáci. A v duši obrazy ty v jedno pojím, od Příbora až k pruské hranici: brach vyděděný rád by druhům svojim,svojim zas poctivou stisk, tvrdou pravici! (1910)
Básně v knize Zpěv, smích a pláč:
  1. INTROITUS.
  2. NA ONDŘEJNÍKU.
  3. STŘEBOVICE.
  4. JEDEN Z MNOHÝCH.
  5. PÍSEŇ ZÁPASÍCÍCH.
  6. Ó, PRAHO...!
  7. NA RADHOŠTI.
  8. CESTA.
  9. BEZ NÁZVU.
  10. ČESKO-NĚMECKÉ VYROVNÁNÍ.
  11. IN HOC SIGNO.
  12. HERKUL NA ROZCESTÍ.
  13. NAŠE KUŠE A PAVEZY.
  14. INSERT.
  15. RADA.
  16. JEDNO POTŘEBNÉ.
  17. KOLOZPĚV RAKOUSKÝCH NÁRODŮ.
  18. SOBĚ.
  19. NÁŠ MUROMEC.
  20. MORTUOS PLANGO.
  21. SAMSON.
  22. EPILOG.