NA RADHOŠTI.

Josef František Karas

NA RADHOŠTI.
I.
Bor hluboký a tichý z norské zkazky, tu onde mýť do slunna vyhlíží, jak zraky usměvavé jakés krásky, z nichž vymanit se často potíží. Zde onde krok jíl zadržuje vazký a výhledy v kraj duši uvíží – však historii jeho strhni masky a smutek duši tvou hned zatíží. A oko ztrnule do dálek patří – zde každý úval, kopec,kopec něhou dýše, kraj celý leží jako na dlani. Dřív „kacíři“ tu žili, čeští bratří, dnes, jesuity zpracováni, tiše tu chodí loyální a plaší poddaní. II.
„Už hrdé plémě Valach zlomeno je, já pět set chlapů nechal pověsit na dubech, borovicích, mezi chvoje – pro změnu pár jsem kázal zastřelit. Těch ostatních jsem hrůzou zkrotil roje, svou vinu krví, hořem musí smýt. Ta, jasný císaři, zem opět Tvoje, zas Tvoje jméno s úctou šepce lid.“ 11 Tak hrabě Rotal píše do Vídně, na tváři jedovatý úsměch sedí – a jestřáb obzírá svůj lovčí dol. Utekla léta. U nás prabídně, jen chrám, šenk mají Valáškové bledí a bohem páter jim a alkohol. (1911)
Básně v knize Zpěv, smích a pláč:
  1. INTROITUS.
  2. NA ONDŘEJNÍKU.
  3. STŘEBOVICE.
  4. JEDEN Z MNOHÝCH.
  5. PÍSEŇ ZÁPASÍCÍCH.
  6. Ó, PRAHO...!
  7. NA RADHOŠTI.
  8. CESTA.
  9. BEZ NÁZVU.
  10. ČESKO-NĚMECKÉ VYROVNÁNÍ.
  11. IN HOC SIGNO.
  12. HERKUL NA ROZCESTÍ.
  13. NAŠE KUŠE A PAVEZY.
  14. INSERT.
  15. RADA.
  16. JEDNO POTŘEBNÉ.
  17. KOLOZPĚV RAKOUSKÝCH NÁRODŮ.
  18. SOBĚ.
  19. NÁŠ MUROMEC.
  20. MORTUOS PLANGO.
  21. SAMSON.
  22. EPILOG.