EPILOG.
Je u nás hořko žít; kol zápas burácí,
dnes strofa touhy po očistě v sluch ti hřmí
a zítra jedy skepse všeptají ti chytráci,
ti zahálčiví, plýtcí, velmi rozumní,
dnes sobě zdáš se pravdy apoštolem být
a zítra menším červa, co se zavrtá
do dřeva kdesi; včera chtěl jsi hromem hřmít
a dnes v tvých cévách zmdlená krev jen kolotá.
Být vyrovnaným s sebou, kolem se všemi,
to bylo, hochu, kdysi ideálem tvým,
stát volně, prostě, hlavu ovít růžemi
a srdce opít sladkým veršů královstvím,
těch veršů, které znějí jako fontán pláč
a harmonické zvonky komíhavých stád,
na růže těšil ses a neměls věru nač,
zněl z každé písně ston a v každé růži had.
35
Být filosofem žití, toť to nejsnazší,
jen nervů nesmí být, jež v noční mluví tiš,
jen srdce nesmí být, jež touhu povznáší
nad zemský prach a radostnou chce najít říš,
kde bratr roven bratru, sestra sestře též,
kde poctivost je, volnost, pravda nad králi,
kde faleš marně hledáš, nenalezneš lež.
Kdo nervy, srdce měli, hru svou prohráli,
neb sklamání jich duši rozvrátilo v ráz,
a otrávilo všecko toužné myšlení –
je možno do zrcadla nepohlédnout čas,
však jednou hlédneš přec a zuby vycení
na tebe pravda, jež tvým mozkem otřese,
tvou bytost zvrátí, úžasem tě naplní –
nad hrůzy taji nežli clona zastře se,
zoufalost v prsou tvojích hled ten rozvlní.
Je u nás hořko žít, neb poctivosti klas
už dávno zmizel, z našich lánů servaný,
proud frásí zalil svět, nad obsah zvučný hlas,
kdo proti proudu jde, je trubci zdeptaný –
však přece věřím v zdroj, z nějž tryskne čistý jas,
svůj zápas dobojujem s klidem na líci,
po strázních hledání cest dokvasí náš kvas
a volni, k pravdě vznesem zraky zářící!
(1911)
36
OBSAH:
Introitus5
Na Ondřejníku5
Střebovice6
Jeden z mnohých7
Píseň zápasících8
Ó, Praho...!9
Na Radhošti11
Cesta12
Bez názvu18
Česko-německé vyrovnání19
In hoc signo19
Herkul na rozcestí20
Naše kuše a pavezy21
Insert22
Rada22
Jedno potřebné23
Kolozpěv rakouských národů24
Sobě25
Náš Muromec26
Mortuos plango28
Samson30
Epilog35
E: av; 2006
[37]