MARYČKA MAGDÓNOVA.

MARYČKA MAGDÓNOVA.
Šel starý Magdón z Pětvaldu domů, v bartovské harendě (19) večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopu pad. Plakala Maryčka Magdónova. Vůz plný uhlí se v koleje zvrátil. Pod vozem shasla Magdónova vdova. Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot, nejstarší Maryčka Magdónova. Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba? Budeš jim otcem a budeš jim matkou? Myslíš, kdo doly má, má srdce taky tak jako ty, Maryčko Magdónova? Bez konce jsou lesy markýze Géra. Otcové (20) když v jeho pobiti dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš, Maryčko Magdónova? Maryčko, mrzne a není co jísti... Na horách, na horách plno je dřeva... Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat, má mlčet, Maryčko Magdónova? 46 Cos to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čepce peří, drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku, půjdeš s ním, Maryčko Magdónova? Cos to za nevěstu?.nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něho tekou hořké a ohnivé krůpěje s lící, co je ti, Maryčko Magdónova? Frydečtí, grosbyrgři, dámy ze Frydku jízlivou budou se smáti ti řečí, ze síňky uzří tě Hochfelder žid. Jak je ti, Maryčko Magdónova? V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme a kdo jim dá jísti? Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci po cestě, Maryčko Magdónova? Maryčko, po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a utíká k Frydku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor? Jeden skok na levo, po všem je, po všem. Černé tvé vlasy se na skále chytly, 47 bílé tvé ruce se zbarvily krví, s Bohem buď, Maryčko Magdónova! Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi bez křížů, bez kvítí krčí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi. Tam leží Maryčka Magdónova.