VRBICE.

Petr Bezruč

VRBICE.
Pod Bohumínem, kde dozněla mých dědů řeč, a mezi Hrušovem, fabrika rudá kde kouří, fabrika panská, kde dýcháme těžko a ztěžka, ležíš, má dědino s dřevěným chrámem. Zapadlé domky, kde na střechách mechy se plazí, ve čtyřech topolech na kříži Kristus. Tak vrazili v čelo mi trnovou korunu při Bohumíně, přibili ruku mně v Ostravě, v Těšíně v srdce mne bodli, z Lipiny octu mi podali píti, při Lysé nohy mi probili hřebem. Jednou, ó jednou ty pro mne si přijdeš, ty děvucho temných a bezlesklých očí, co mák nosíš v ruce. Dál bude bič znít, dál budou nás dávit, pod Bohumínem a v Hrušově, v Lutyni, v Bašce, já to víc neslyším, co je mi po tom – co je mi po všem. 58