PLUH.

Petr Bezruč

PLUH.
Osmáhlý s tuhou hrudou zápolí, za lonské klasy splácí jí dluh; jde – skřivan nad ním – dlouhém po poli a rukou těžkou obrací pluh. 77 Pot – vlastní je role – rysem jde smědým, třesk kosy letní zvoní mu v sluch. Jde volným krokem za koněm hnědým a rukou těžkou obrací pluh. Půl dne naň hledět, půl dne jsem s to něm z rozpuklé brázdy volný ssát vzduch. Smět jít za hnědým po poli koněm, smět rukou těžkou obracet pluh. V městě kdo srdce serval na poly, k svaté se práci nehodí druh: nejdi za hnědým koněm po poli, nech ticho ležet blýskavý pluh. Zpomínám: Opa... břehem topoly... do mostu sivých spěl polí pluh... tam šel před lety děd můj po poli a rukou těžkou obracel pluh. Smím věřivěřit lidem učeným oněm, co praví: „žití vrací se v kruh“ – půjdu též jednou za hnědým koněm, nad čelem slunce, pod rukou pluh? 78