Smrt.

Julius Skarlandt

Smrt.
Víš, potkali jsme ji tehdy na zapadlé ztezcestezce. Byl temný večer a nikde ni hvězdy. Šla lehce. Plachetka větrem jí vlála – nebylo slyšet ni kroku. Mstivým zrakem pohlédla na naše štěstí. Přešla, zmizela. – – – Pak vyšla luna. Kouzelná princezna. Tiše nás opředla modravým závojem a zachmuřila se. – – Cesta se stáčela klikatě k řece, jez kde svou tesklivou hučel si píseň – – – Cosi nás táhlo přistoupit blíže – dívat se do vln. – – – – – – – – – – – – – V stříbrném zrcadle pomalu plula bledá mrtvola... 9