Sentimentální ballada.

Julius Skarlandt

Sentimentální ballada.
Na pláni, tmou se plnícíplnící, potkal jsem ženu plačící. Truchlý byl tehdy luny svit – v daleku zvony počly znít. Svůdná a štíhlá – temný vlas – šla tiše v dál, kde zela sráz. (Hučely lesy píseň tesknou, že bílé ruce v propast klesnou.) Měsíc se chorý v žalu třás’třás’, že setlí v dešti vonný vlas. Hvězdy se počly (lhavé) chvět’, že svadne bujných ňader květ. Poklekla – ruce sepjala. Rty křečovitě zaťala. Pohřební píseň zapělazapěla, propast se pádem zachvěla. Zhynula! Vítr zděšen vzkřik! (V duši mé čís’ se ozval smích!) Havrani vlétli v temnou sluj. Cítím, že zemřel Smutek můj! 13
Básně v knize Podzimní melodie:
  1. Můj Kristus.
  2. ***   Je tichá noc. – Zsinalý měsíc ze mraků
  3. Smrt.
  4. Improvisace.
  5. ***   Nebe je plno mračen
  6. Intimní sloky.
  7. Sentimentální ballada.
  8. Západ.
  9. Nokturno.
  10. ***   Má krásko bledá
  11. ***   V Tvých očích nezřel jsem blesk – vyšlehující z žáru.
  12. Píseň.
  13. Podzimní večer.
  14. Píseň.
  15. Těžké sny.
  16. Zakletý kraj.
  17. Píseň Noci.
  18. ***   Tož díky Vám, Vy paní milostivá,
  19. ***   Vychladl žár a vychladlo léto.
  20. ***   Z černých mlh nám rubáš spřádá
  21. ***   Mé chmurné, teskné Nálady,
  22. Stmívá se...
  23. ***   Do samoty mých zlých a zádumčivých dní
  24. Spleen.
  25. ***   Vše rozbito – a vše je ztroskotáno!
  26. ***   Vichr pěl nám kdysi žal svůj v lese tichém,
  27. ***   Za řekou ve skalách vítr se divoce, vztekle smál –
  28. Konec léta.
  29. ***   Stříbrná hladina – leknínu květy,
  30. ***   Až nám slunko v žití našem naposledy zahoří,
  31. ***   Modravé luny paprsky
  32. ***   Z těch vášnivých i rozbouřených chvil
  33. Na pólu duše.
  34. ***   Mých sluncí vyhas’ palný žár.
  35. V hodině půlnoční.
  36. ***   – – A plíživě přijde chvíle má poslední.