Stmívá se...

Julius Skarlandt

Stmívá se... (Em. šl. z Lešehradu.)
Takové tajemné, neznámé přítmí se snáší tiše v bytost mou, a s ním palčivé, dávno zniklé rythmy můj trpký klid zas na kříž pnou... Teď cítím bolest, stichlou v nedohledu – (po letech se vrátila ke mně!) – a v duši místo tepla hory ledu, jichž spodní proudy hučí temně. – – – – – Takové tajemné, děsivé přítmí se snáší tiše v duši mou, – – Vyzněly nasládlé, měkké rythmy a jen ty ostré v duši žhnou... 28