***   – – A plíživě přijde chvíle má poslední.

Julius Skarlandt

***

– – A plíživě přijde chvíle má poslední.
– – A plíživě přijde chvíle má poslední.
Pak teprv, tuším, se v duši mé rozední. A za bolestných napjetí nervů uvadlých a za trpkého povzdechu vášní vychladlých
uzřím svou Nirvánu, v níž krve není..není... (pomalé, únavné, děsivé tlení....)tlení...) Však prve než hlavu svou v její dám klínklín, pohlédnu ve tvář svých domnělých vinvin, já – půlnoční, bledý, průsvitný stín – – – A posledních mých vteřin prokletí k života písni profanní zpět zaletí! E: jf; 2006 [42]