STARÝ PÁN.
Je starý jeden, starý doktor „v Židech“,
má zašlé brejle s omšelými sklíčky.
Ten starý pán se dobře vyzná v lidech
a mnoho let už léčí bledé šičky.
Nedělá kličky,
řekne jen: Plíčky –,
je tuze dobrý, roztomilý pán.
Je zamilován v tuto běžnou frázi
a cítí něžně s hektickými Iíčky.
Dá ucho k ňadrům, zamrká a vrazí
košilkou dýku v srdce bledé šičky:
Nedělá kličky,
řekne jen: Plíčky –,
je tuze dobrý, roztomilý pán.
Ten starý pán vždy mluví bez okolků,
neb zná ty ženy s opuchlými víčky.
Když smrt jim zapře, půjdou dělat holku...
Ach, zná tak dobře osud bledé šičky...
Nedělá kličky,
řekne je:jen: Plíčky –,
je rozumný a roztomilý pán.
21
Jen o Dušičkách starý pán jde s holí
a na hřbitově přepočítá svíčky.
V ten šerý den ho staré srdce bolí
a slyší plakat všechny mrtvé šičky.
Spočítá svíčky,
vzdychne si: Plíčky –,
a kráčí domů, starý dobrý pán.
22