MY PŘISAHÁME!(Na Staroměstském rynku.)Dne 3. listopadu 1918 v prvních dnech naší samostatnosti stržen tu Mariánský sloup a hanebně zpustošen. Čin mrzký, zbabělý a blasfemický,a bez kultury, pod každý mrav lidský!Jak smečka divá vpadli na Tvůj obraz, Matko,za šera noci, štítili se světla.Ty s výše usmívala jsi se bolnosladkojak pravá máť, jež odpouští i synu pekla.„Mé srdce vemte“,vemte,“tichounce Jsi šeptla –a sloup se pod nohou Ti řítí, láme...ó hnus! Tvých dětí noha v prach Tě hnětla...Však čest Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem:My přisaháme!33Ó Polsko, Bogarodzica Tvá svatá,viz, pod nohami bratrského lidu;ó Jugoslavia, posestrino zlatá,viz Majky blagoslavené své bídu;ó Korošci, ty zaplakal bys kněže,ó Mahniči, Jegliči, velcí svého rodu,vy zhořkli byste s námi v dětí něze!Ach, s námi na kolena, zem tu zulíbáme,však čest Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem:My s vámi přisaháme!Ó Evropo, katolický světe širý,buď svědkem činu, pod nímž hroutíme setak v hanbě kultury, jak v studu víry;byl’s svědkem, jak jsme ve válčení děseJi Kněžnou míru vzývali, k Ní lkali,když zatvrdli k nám císaři i králi.Mír dala nám – – Ó hanba toho činu,my slzami se nad ním zalykáme,však čest Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem:My s širým světem přisaháme!34Váš drahý prach, vy naši otcové, já budím,ať duch se vrátí k vašim mrtvým hrudím,již milí bývali jste Marji Panně,jak milovali jste Ji sami odevzdaně,vás volám, budoucí vy nezrození,ať jde to s pokolení v pokolenía nevejde to nikdy v zapomnění,tož čin ten, pod nímžto se studem propadáme;však čest Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem:My s vámi přisaháme!Však pro nás, Matko, – tkvíš v Své vzdušné výšia záříš dále jak v Své jasné říši;Tvůj sloup se z našich srdcí pod nohou Ti tvoří.Ty mstít se nedovedeš, jasné naší Zořió žehnej dál, Máť, jež vin nevzpomínáa mstí se dobrem, jež trn v srdce vtíná. –Až půjdem kol, v tom místě my se přežehnáme,že čest Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem,ať tři sta let, ať tři sta, trpělivě dočekáme:My přisaháme!35