EMAUZY

EMAUZY
Dvě věže, posunuté vpřed jak hlídky, nad tokem Vltavy, dvě věže, minulosti drahé zbytky, co tobě, Praho, vypráví?! Stín leží na tobě, z té doby dávné, co’s tady ztratila, že privileje tvojí kdysi slavné jsou posud smutná mohyla! Že se Svobodou tvou se nevrátila vše práva národa a ze všech vzpomínek ta nejvíc milá že výčitkou tě nebodá! 89 Že „Slovany“ tvé posavad jsou němé v příboji žití kol; že stigma Prahy neobnovujeme: „Slovanstva všeho metropol!“ Kdy Karlův duch zas provane ty síně, by srdce česká zjih’; kdy vítězně se vrátí do svatyně zas starý obřad Soluňských! duch bratří Cyrila a Metoděje a mnicha Prokopa; ať monastýr tu naší epopeje má Slovanská zas Evropa! Nám želí se těch slavných předků časů: být, co jsme byli, zas! v národů Evropy se slunit jasu a v koncert její mísit hlas! Tvůj úkol není ještě naplněný, jenž září velebou: rod Slovanstva zřít v tobě sjednocený, ta meta leží před tebou! – – 90 Ó, Praho, koruně tvé ještě schází ta perla Emauzská, jež slavnou na trůn Evropy tě sází: jak’s byla, buď zas „Slovanská“! 91