DÍVKA PLACHÁ.
1.
Dívko plachá, ješto mne
zřením vábit umíš,
pročpak když já vůkol jdu,
proč mně nerozumíš?
2.
Pročpak sklopíš očinky,
když se s tebou sejdu?
pročpak za mnou hledíš pak,
když již poodejdu.
3.
Proč jak srnka ubíháš?
když já přívětivě
na tebe se usmívám,
proč tak přebázlivě?
4.
Pročpak ti hned růžinky
vykvětají v líci?
mnohobych ti divčinko,
mnoho měl co říci.
5.
Lahodně se také sic
usmívati umíš,
a přec plachá divečko,
přec mně nerozumíš!
[7]