NA STAROU PÍSEŇ.

Karel Babánek

NA STAROU PÍSEŇ.
Já píseň slyšel jsem zase, tu píseň z mladých svých let, a bylo mi jakoby mládí mé zase se vrátilo zpět. Jak ručky dvě malé a bílé zas v rukou držel bych svých, jak do očí hleděl bych zase těch jasných, zářivých. A slova slyšel jsem zase, jak v dávno minulý čas, teď srdce mé roztoužila, roztesknil drahý kdys’ hlas. Já píseň slyšel jsem zase, tu píseň z mladých svých let, a teskno, smutno mi bylo, oh nelze zapomnět! A bylo mi jakoby někdo už na vždy odcházel, jak zlomený hlas by se jeho bolestí, pláčem chvěl. 4 Jak někdo by drahý se loučil, stisk ruku naposled – já píseň slyšel jsem zase, tu píseň z mladých svých let.