STARÝ DŮM.

Karel Babánek

STARÝ DŮM.
Omšelý, nízký, v domů tu řadě, vzpomínka jakby z dávných let, nahrben stojí, nízkými okny zasněný hledí v jiný svět. V schodišti, oknech, pod stropem nízkým, pavouk své dumy zapřádá – Na hlavu bílou, na šíj tam slabou, tíha se roků ukládá. 36 Pro nedosněný z mládí sen jeden, ještě tam oči teskné jsou – ve svět jí cizí už se nevrátí, mrtvou ji z domu vynesou.