CESTOU.

Karel Babánek

CESTOU.
Ze strnisk studený už, zažloutlých, vítr vál, jak šel jsem, ve vsi zvonek se kdesi rozelkal. A jeseně jak smutkem tak teskně žaloval, já nevýslovný v srdci jsem cítil náhle žal. A zjitřilo se všecko, čím člověk bídný je, co zvolna, avšak jistě, na konec ubije. 38