Vzhůru pro svobodu!

Alexandr Balcárek

Vzhůru pro svobodu!
Svoboda, ó jak to sladké slovo, slovo mocné, jež nás k činům zove! Svoboda, ta v prsou našich plane, ta nám ňádra šíří, prsa hřeje, ducha vznáší k výším nad otroky: Svoboda to živel, v němž nám žíti! Nuže, sláva svobodě! Ať žije, kdo cit chová v hrudi pro svobodu! Zkáza ale tomu, kdo nás v poutech, kdo chce v mrzkých okovech nás třímať; zkáza oněm, jenž nám člověčenstva 39 svatá práva nectně upírají! – Drahně času v otroctví se svíjel rod náš milý, slovanský náš národ; drahně času úpěl v hanbě bídné, nesa břímě potupy a hany; drahně času podlý vrah náš kydal nečesť na slovanské naše plémě: než ten čas, ten zhoubný, bohdá minul. – Vzešlo slunce novým, zářným leskem, vzešlo slunce Slávy, doby nové! Doba nová vítá syny svoje, vítá je, by žili život nový! I nás vítá, bratří, doba nová, i nás vítá k budoucnosti blažší. Nuž i my ji vítáme, tu dobu, dobu novou s celým srdcem vřelým, vítáme ji ve naději sladké! – Vzešlo slunce novým zářným leskem, novou dráhu vlasti naší káže – než hle! chmury černé na obzoru zastřely to slunce s leskem novým, obloha se halí v mraky děsné, obloha ta věští bouři strašnou: rachotí hrom ječný po nebesku, blesků sykot v bouř se zářně mísí. – A co my v tom vzteklém bouře jeku? zalezeme v skrýše, plni leku? Ne my juni jiskrných jsme zrakóv 40 a bratrských srdec v prsou vřelých; nezalezem plni strachu v skrýše, aniž dlíti budem v netečnosti mdlobě. Rachotí hrom ječný po nebesku, blesků sykot v bouř se zářně mísí. Ha! to hlas je bouře, jenž nás volá, bychom prudkým letem v pole táhli, v pole tam, kde kyne vlasti naší nová sláva po krvavé seči. Nuže, vzhůru, kdo jest synem Slávy, v boj ten pro svobodu a pro právo! Či snad váhať budem v mrzké bázni? nepřátelům vlasť svou v zkázu dáme? Ne, my životy své v oběť dáme pro svobodu, jížto vlasť si žádá. Z boje a po bouři vzejde slunce v nové slávě, novým zářným leskem, zářiť bude v kraje, prosty vrahův, nepřátelské potupy a zloby. Z boje vzejde svoboda a sláva a vlasť naše bude opět zdráva!
Básně v knize Pozůstalé básně:
  1. I. I u mé hrudi píseň zní,
  2. II. Teď mocný vane světem duch
  3. III. Kde jsi, dobo žádoucí,
  4. IV. Ó drahá matko přírodo,
  5. V. V chrám přírody rád chodívám
  6. VI. Ó běda, komu osud zlý
  7. VII. Vám, geniové světoví,
  8. VIII. Po lukách, hájích chodívám
  9. IX. Ó vlasti moje, Moravo,
  10. I. Ach, ty sladký pěvče Nadtatranský,
  11. II. Ha! ty zlobo světa blahoborná,
  12. III. Rode slávy, rode strastí děsných,
  13. IV. Oj, kých ty jsi přečkal krutých věků!
  14. V. Nuže vzhůru, bratři, slavské vlasti
  15. Pád říše Velko-Moravské.
  16. Moravanův sláva.
  17. Slávy vesna.
  18. Moravan.
  19. Sirý mládec.
  20. Neshoda v světě.
  21. Rakouské vyznání lásky.
  22. I. O kéž se vzejme celý svět,
  23. II. O synu, nejev světu tíž,
  24. Na vlasť.
  25. Má píseň.
  26. Můj zpěv.
  27. Vzhůru pro svobodu!
  28. Bída.
  29. Píseň ubohého vlastence.
  30. Nuzák šílenec.
  31. Mé srdce.
  32. Člověk a slavík.
  33. Píseň Čechoslovanův.
  34. Duchu světa sláva!
  35. Každým rokem příroda
  36. II. Co to vesmír šepotá
  37. Moravě na rok 1861.
  38. Píseň junákův roka 1861.