Píseň ubohého vlastence.

Alexandr Balcárek

Píseň ubohého vlastence.
Já jsem synek z Kojetína, z Němec už se klidím, neboť u těch Švábů více radosti nevidím. Přicházím zas k své matičce, – ona je přec hodná! Želím, že mne pokazila Augšburkyně svodná. Přijmi mne zas, drahá máti, mezi syny svoje! 42 nepůjdu víc proti tobě s cizinci do boje. Nechci žádných řádů více za takou udatnosť, nebo cítím, že nemají pranižádnou platnosť. Ach, jak mě teď srdce bolí, že jsem to udělal, že jsem tomu Velehradu svatý pokoj nedal. Musím nyní na pokání zalézt do své cely, by mne nezasáhly více zlých vlastencův střely.