Potěcha.

Potěcha. (Dle nápěvy: „Co ten ptáček povídá.“)
Lepotvorná děvčata Na luze Vltavském Lásku, žel a udatnost Pěly svým jonákům: Aj, pšeničko zelená! Vy bohaté luka! Což vy plakat budete, Až milí odejdou. Odejdou, ach, odejdou Na krvavé seče; Již si vrance chystají, Chystají si meče. I ty, vánku, povzdycháš, I Vltava modrá, I ty lípy vysoké Smutny pro jonáky. 19 Luka s pšeničkou.
Pláčemeť již, milenky! Než, že nedokvetem; Zatlapou nás cizinci Od západní strany. Vánek.
A já, dívky povzdychám, Že mi není síla, Rozprášilbych cizince, Jako plévy prázdné. Vltava.
Ach, jak nemám vzdychati? Davy cizích koní Přijdou a mne vyhltí, A vyhubí družky. Lípy.
My želíme nad sebou, Že nám dané stíny Pro cizince ukrutné, A že nás vypálí. 20 Děvčata.
Aj, vy luka neplačte, Ni mladá pšeničko! Vždyť pak čeští jonáci Zbijí nepřítele. I ty, vánku, nevzdychej, Jim danátě síla; Za to věj jim chlazení, Ať nezemdlí parnem. Co se bojíš, Vltavo? Co se bojí družky? Vždyť tam naši vranci jdou, Zaženou těch koní. K vám zaženou, byste je Samy pohltily; Kteří zhoubu hrozí vám, Zhltíte, ztopíte! Tedy, lípy vysoké, Želeti přestaňte, A metejte věnce tam Na praporce naše. 21