Odporování lásce.

Josef Vlastimil Kamarýt

Odporování lásce.
Nic již s dívkou nechci míti, Ani hledět, ani mníti Nechci na to stvoření! Pod lípou tam Pinka sedí? Jak jí očko milé hledí – Zase nové zboření! O však touhu mou já skrotím, Všecky mocnosti své srotím Proti nové žádosti. – Aj, teď Pinka s drnu vstává, Kvítí trhá, k srdci dává – Nech mé srdce milosti! Nesmím, nesmím na ni zříti, Tento keř mne musí krýti Zhusta růží nesoucí. – VzdyťVždyť snad k tomu keři nejde? Jde – ó kýž jej brzo přejde! Zmlč se srdce třesoucí! 85 Ona stojí? – Nechť si stojí! Již se zas mé srdce kojí, Předceť ono zvítězí. – Již jde blíže, již je tady, Kdyby neměla jen vnady – O, již zas mne řetězí. „Trhej, Pinko! trhej růže! Mnil sem, že tě srdce zmůže, Nadarmo se snažilo! K srdéčku cos dala kvítko, Očko černé, zlaté dítko! Všechen odpor zničilo.zničilo.“ 86