Dcera mlynářova.

Josef Vlastimil Kamarýt

Dcera mlynářova. (Romance).Romance.)
Uskočila veveřinka, Chytila se holubinka, Ach nešťastná holubinka! Pode mlejnem u Vltavy, Pod vrbami zelenými, Prala dcerka mlynářova Šáteček svůj červeňounký. Dcerka lepá, černooká, V sedmnáctém květnu prala, Roztomilá holubinka, Šáteček svůj červeňounký. Nade mlejnem u Vltavy V jedlovině temnostinné Lapal Amor veveřinku. Veveřinku chytřebystrou Lapit maje – padl Amor Nade mlejnem do Vltavy. 81 Vlnky jemné skolíbaly Pacholátko k černooké Lepé dcerce mlynářově; Vlnky jí ho vkolíbaly V šáteček ten červeňounký. Povídá se, že ne Amor, Že prý jeden mysliveček, Mysliveček zeleňounký, Louzen šátkem červeňounkým Přišel k dívce po Vltavě. Mně však věřte, byl to Amor. Vlnky jí ho vkolíbaly V šáteček ten červeňounký. Litovala, ulíbala, V bílých rukou ujímala, K srdci tiskla planoucímu Anjelské to nemluvňátko. A hle! než je pokochala, Zrádným smíchem uletělo! A hle! dítě promluvilo: „Uskočila veveřinka, Chytila se holubinka!“ 82 Dcerka lepá, černooká Želí toho anjelíčka, Ach nešťastná holubinka! Pode mlejnem, v jedlovině, Nade mlejnem, pod vrbami Hledá, hledá, darmo hledá! Ach nešťastná holubinka! Jednou unavena zdřímla Pode mlejnem, pod vrbami; Krásně měsíček vycházel, Z těžkých snů se vyrazila – A hle! spatří vedlé sebe – Rozmilého anjelíčka. Litovala – nelíbala – Aniž v rukou ujímala – Aniž k srdci přitiskala Anjelské to nemluvňátko. A hle! než je oplakala – Prvního kde pochytila, Tam je vlnám poručila. 83 Pode mlejnem, nade mlejnem, Pod vrbami, v jedlovině Pláče, pláče, darmo pláče! Jednou pláčem unavena, Pode mlejnemmlejnem, pod vrbami, Smutně měsíček vycházel, Tam co první pochytila, Tam kde druhé opustila – Tam se vlnám poručila. 84