Loučení.

Josef Vlastimil Kamarýt

Loučení. Bojoslav a Miléva.
Bojoslav. Což ustáváš, brnění mi připínajíc? Aj, což slzíš, má drahá Milévo? Miléva. Mému bratru jednou připiala sem brně, Ach a Milovan v tom boji umřel. BojoslavBojoslav. Pro vlast, a kdo pro vlast tuto umírají, V blahé žijí oni vlasti, žijí! Kde ni boj, ni Třas, ni Morana panuje, Bohují, co zhvězdnění zářivá, Na nebi i na zemi jím dána sláva. Miléva. Ach nebažiž po tak drahé slávě; Blazeť v luzích s Milévou se tvou kochati, 4645 Kde ti Vesna růže v cestu seje; Varito kde hlásá rozkoše po kobkách. Bojoslav. Lzeli nám se v rozkošech baviti, Když kol strašná záhuba se valí na vlast? Válce rek a pěvec míru Čech jest. Ejhle síně zdobu, dědů štíty slavných! Nehlásají chrabrost synům českým? I Miléva, neníliž dceř LuvojovaLuvojova, Anto pluk náš sám povede k slávě? Jemuž pro tě přisáhal sem udatenství? Miléva. Ach takéť sem bujného běloně Sedlávala na otcovských honíc dolích A jen hrdinám pletala věnce: Než tu ještě neobjal mne Bojoslav můj, JestěJeště nekájela sem Bojína. Zlaté nemluvňátko tu sedí na sínisíni, 46 Jaké bolesti hrozí mu, neví. Usměchem nevinným chápajíc se meče – Odpásej meč! drahý muži, zůstaň! Tváli láska neuhasla ku Milévě A ku tvému jedináčku, zůstaň. Bojoslav. Láska, láska neuhasná milá druže! Láska k vlasti, k tobě, ku dítěti, Mne žene do bitvy, zahubiti Němců, Kde se shlukne všecka síla česká. Nebo přivalíli se na hrady naše, Mne pobijí, tě pro lepost pojmou, Zavlekou tě i s Bojínem v cizé vlasti, Abys vrahy plodila své vlasti – Ha, polníče volá! Zdráva buď Milévo! Brzy věnčit budeš Bojoslava. 47