4. Žehnání.

Josef Vlastimil Kamarýt

4. Žehnání.
Nad horami červánky již plály, A já vítal noci na hradě, V mechatých se rumích usadě; Tamť si bytu bolesti mé přály. Kde ty rudopevné věže stály, Dědové kde dléli na radě, Na sedání v skalné ohradě, S pavlačí kde rekům věnce vláli Okem bolesti se vylily! Plna shodí s sebe oblak černý, Z hrobů temný zahlaholí hlas: „Synu vlasti! jsili matce věrný, Slzy potěchy ti zasily, Pěkný tobě rozekvete čas.“ 53