Na Lenku.

Josef Vlastimil Kamarýt

Na Lenku.
V kouzedlné spanilosti Modré tvoje oko plyne; Když však ale v útrpnosti K hořkému se trudu vinevine, Není oko smrtelnosti. Krev a mléko tvé jsou tvaře, V jejích čistu žádná vada; Když však pojde studu záře Je, tu božská v ních jest vnada, Krašší nad vše kvítí v jaře. Poupě růžového rdění Převýšují tvoji rtové: Tisknouli však políbení, Nápoj číše nektarové Bohům lahodný tak není. 105 Ruka z mládí spanilého Jaktě pěkně vytvořena: Má však cosi zkouzlenéhozkouzleného, Po harfě když rozhorlena Zvuku tvoří opojného. Ňádra v bělu obalené V plnosti se čisté klenou: Srdce tvé však nezkalené Vážnější se šlechtí cenou, Láskou věrnou nadařené. 106