NÁVŠTĚVA
Du schienst mir plötzlich so verwandt,
vorbekannt...
Richard Dehmel.
Nehleď tak dlouze teď v můj zrak,
V můj zrak,
Soumrak se prostřel kolem nás!
(Zda
Víš?)
Sami jsme, nikdo dokola!
Zdlouhavě hasne, hasne den,
Bezbarvý, vystydlý, osleplý den.
Zsinalý
Den!
Nehleď tak dlouze teď v můj zrak!
V můj zrak!
Děsíš mne! Ustaň! Nebliž se,
(Jsem
Sám...)
Zvedáš se? Kolem samota...
Sami jsme, sami, sami dva,
Vyhasla lampa umdlená,
Vyhasla
V tmách...
Tuším vše, tuším... vím, kdo jsi...
Vím vše...
Chladné jsou bledé ruce tvé...
[14]
(Jak
Led!)
Poznal jsem, poznal tahy tvé...
Maska je klamná... odlož ji...
Poznal jsem, jak se hlas tvůj chvěl...
To jsi
Ty!
To jsi ty, druhé moje já!
Mé já!
Mýlím se? Odpověď mi dej!
(Proč
Mlčíš?)
Mrtvý jsi, jímž jsem byl kdys já!
Jeho máš tahy, jeho tvář,
Jeho máš úsměv záhadný.
Jeho máš
Zrak! – – –
Já, jenž se nechvěl, co jsem živ,
Co živ!
Chvěju se, chvěju nyní v tmách...
(Jsem
Sám!)
Odešel, sklopiv hlavu svou,
Odešel s tichou výčitkou...
Mrtvo je, pozdní hodina,
A
Noc...
25. listopadu 1894. Půlnoc.
15