Z TEMNOT JSEM VYŠEL...
Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu,
O duše, chápeš tu záhadu?
Nechvěj se, zraku, pohlédni v tmu,
V černý ten otvor, z hrobu jenž zeje!
Nevidíš tvary, jak se tam vlní?
Necítíš závrat tušení?
Utiš se, duše, a naslouchej zbožně.
Uslyšíš z temna v úzkostech
Zádumčivý rhytmus sesláblé hudby,
Stlumený nápěv nejspodnějších vod,
Tam dole, tam dole, tam dole,
Zvlnělé akkordy váhavé písně,
Propadlé v hroby staletí.
Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu,
O duše, chápeš tu záhadu?
Bázeň teď bije rozpjatým křídlem
O klenbu mrtva jak zbloudilý pták,
Utiš se, duše, a poslouchej klidně:
[16]
Zvony to sabathu v hlubinách zní,
Sabathu zvony utonulých měst,
Melancholické zvony vymřelých církví,
Tam dole, tam dole, tam dole,
V zelených stínech, kde utopenců zraky
Ztrnuly na dně věcných vod.
Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu,
O duše, chápeš tu záhadu?
Tak sama, o duše, tak sama, o duše!
Jak lampa v chodbách nemocnic!
Hořela’s marně do noci!
Úzkosti marně lámaly tvé snění,
Jak vítr uschlých rostlin stvol,
Šílenství marně žhavými dráty
Projelo nervů ztupěním,
Halucinac tance marně se chvěly
V komnatách černých tvojích dnů,
Zvrácenou vášní marně se tělo
Třáslo, a marně padl stín
Na bílé lože netknuté hříchem.
Na lože chladných lilijí,
Hořely marně požáry krve,
Pálily marně ohně ran,
Voněly marně po růžích svěží,
Milence, tvoje čisté rty,
Marně se naše smísila žití
V bratrství duší, a nadarmo
Pyšné se touhy spojily, srostly,
Jak větve ve tmách pralesů,
17
O duše, má duše
Chápeš tu celou záhadu?
Nechvěj se, zraku, pohlédni v tmu,
V černý ten otvor, z hrobu jenž zeje!
Nevidíš tvary, jak se tam vlní?
Necítíš závrat tušení?
Utiš se, duše, a naslouchej zbožně.
Uslyšíš z temna v úzkostech
Zádumčivý rhytmus sesláblé hudbyhudby,
Stlumený nápěv nejspodnějších vod,
Tam dole, tam dole, tam dole,
Zvlnělé akkordy váhavé písně,
Propadlé v hroby staletí.
18