ŽALM
Qui Mariam absolvisti,
Et latronem exaudisti,
Mihi quoque spem dedisti.
O pane, v temnotách já zašeptal Tvé jméno,
U brány zoufalství, kam kráčela má noha,
Já zbožně zašeptal Tvé svaté jméno, Pane!
A duše stišená a plná vůně teskné
Se náhle zachvěla při zvuku Tvého jména,
Při zvuku znějícím jak výčitka v mé ucho!
Já Tobě odumřel, o Pane! Jméno Tvoje
V mé zhaslo paměti, jak lampa dohasíná,
Když olej dohořel a půlnoc jest již blízko.
Já Tobě odumřel, o Pane! V pýše ducha
Já chtěl jsem jíti sám a zkrvácený světem,
Teď klesám k smrti mdlý v Tvou rozestřenou náruč.
A na rtech důvěrné a dýšíc odpuštěním
Se chvěje jméno Tvé, to bílé, vonné, sladké,
Jak v dýmu kadidla a ve chorálu varhan,
[24]
To z dětství nejdražší se vrací zase s chvěním
V mé duše zloupený a pustý tabernakul
A dýše úsměvem a dýše odpuštěním.
A není viny již a není více hříchu:
Jak vlna dychtivá, již hráze propustila,
V klín Tvůj o Ježíši, jsem rozlit, v klín Tvé lásky.
Tvůj úsměv laskavý se v sen mé duše schvívá,
Jak parfum umdlený. jenž z skříní starých dýše,
Kde v měkkých hedvábech již celé věky stlívá...
Tvůj jsem, o Ježíši! A až ta chvíle přijde,
Kdy bude bolest má jak vůně vysílená,
Již větry rozstříkly a které více není;
Až bude život můj jak ztichlý hlahol zvonů,
Jež v šero večerní při matutinu znějí,
Co západ zhasíná ve fialových skvrnách:
Tvé jméno zašeptám v té připozděné době,
Tvé jméno důvěrné a bílé, vonné, sladké,
Jak v dýmu kadidla a ve chorálu varhan,
Tvé jméno nejdražší, jež vrátilo se s chvěním
V mé duše zloupený a pustý tabernakul.
By lásku dalo mi a dalo odpuštění!
25