Bavorské pivo.
Mám-li dívku milovati,
Musí býti vlastenkou,
S vlastí se buď radovati,
Neb s ní sdílet žalost svou;
Rovněž nechci žádného
Za přítele řádného,
Komu řeč a zpěv mé vlasti
Nedopřály blahé slasti;
Ale stranu piva mám já, páni,
Cizozemské přání –
Držím totiž s bavorským!
Nelekejte se té hořkosti;
Nežli řeč svou dopovím,
Učiním vám jistě zadosti.
Řku-li, že držím jen s bavorským,
Milerád i na vše odpovím,
V čem je mnozí pomlouvají.
Někteří se vymlouvají:
„Sotva se dá člověk do pití,
Opici hned pochytí.“
[5]
Což je opice co zlého?
Je-li, ať je z bavorského! –
„Opice je klepna, to se ví,
Ona živé, mrtvé pomluví.“
Dobře, po bavorsku může klepat,
Nebude ji z Čechů nikdo tepat!
Neboť řeči té, již ona mluví,
Ani rarášek snad nerozumí.
Nač se tedy báti opice
Z bavorského pokolení?
Milí páni, dovolení!
Našinec ji mnohem raděj
Nežli českou míti chce.
Známť já české opice,
Které vše, co spatří,
Následovat chtějí,
Jenom ne tu chvalnou snahu,
S kterouž naši pěvci lásku
K milé vlasti pějí.
Znám já české opice,
Jenž se stydí naším českým
Jazykem tak tuze hezkým
Mluvit k frajlinkám von přeslice –
A pak jiných opic tisíce.
Bavorského piva nepřátelé
6
Užívají z hany medu,
Pravíc, „že se každá žilka v těle
Po bavorském křečovitě chvěje –
Neduh, kterýž kazí plíce.“
To je křiku!
Hoďme se jen v náruč zvyku;
Snad ho chtějí žilky ještě více;
Neboť, co člověku spásu nese,
Po tom on se vždycky třese.
Příkladů je do sytosti:
Panenky v své nevinnosti,
Ba i samé babičky,
Třesou se jak hvězdičky.
Proč se ale třesou, proč se chvějí?
Inu, že se vdávat chtějí!
Je-li někde prázdná služba –
Aj vy pání milení,
To je zase nová tužba,
To je zase třesení!
Netřesou se jenom žíly,
Ale třese se tu více –
Ač prý mají vzácné síly –
Dvacetníků na tisíce.
Páni študiozusové
Ti jsou v hospodě jak lvové;
Když pak zkouška přitáhne,
7
Tu jim síly upráhne;
Tu hned smutně hlavu k zemi nesou,
Ve škole se před svým jmenem třesou,
A proč? – Bylo v pivě mnoho chvojky?
I ne! Bojí prej se ale dvojky!
Bavorského piva vzdorec praví,
Že prý po něm huba práhne.
Ať si uštěpáček táhne;
Vlhká huba nevydělá zdraví!
Aspoň ten, kdo jazykem rád mrská,
Nižádného v řeči nepoprská.
Proti lásce ať si stížnost vedou,
Tou se práhne více;
Příkladů vím na tisíce.
Mnohá holka byla jako basička,
Teď je jako housle, s tváří bledou,
Vyprahlá je z krásoty i masíčka.
Mládenec jak obr silný,
Ale v lásce trochu pilný,
Denně více práhne;
Vede-li ho pro výnosnou lásku
Dívka květoucí kdy na procházku –
Šmytec s sebou táhne.
Že se z českého jen nápoje
Česká krev zas utvoří,
8
Která pro svou vlast a bratry své
Dobrou vůlí zahoří:
To je, milí páni,
Velmi bludné zdání!
Mnohý pije den jak den
České pivo, české víno,
Láska k vlasti je mu přece sen,
Pro ni jednat je mu líno.
Kdyby každý, kdo bažanty chutné
Z ohrad českých papával,
Český národ zastával:
Šlo by vlastencům hned méně smutně.
Cizí pivo není tedy vinou,
Má-li Čech v svých žilách jinou
Nežli Karla hodnou krev;
Ať si každý pije, co se líbí,
Jen když vždy po blahu vlasti cílí,
Kterouž hájí mocný lev.
Slyším-li kdy zpívat:
„My jsme také Čechové,
Slavných dědů vnukové,
Ctěme to, co oni pili –“
Tu hned počnu zívat!
Což pak je nám možno ctíti,
9
Předkové co ctívali?
Což pak je nám možno píti,
Čechové co pívali?
Jindy vařívali pivo pouze
Z ječmínku a chmele;
Teď nastala o ječmínek nouze,
Páni sládci plavou směle
V učenosti lučební;
Drahý náš pan starý
Má teď nález nový.
Kdo jen z chmele vařit umí,
Je u něho tulipánem;
Chytrák vypátral si jinou.
On nám vaří se sabínou,
S pelyňkem neb enciánem.
Páni sládci vědí,
Že již síla lidská tratí pínu,
Protož také hledí
Místo piva vařit – medicinu!
Ovšem že snad mnohý křičí:
„Voda nebeský je lík,
Vodě darujte svou přízeň,
Ona hasí lépe žízeň,
Kapse nenadělá trampoty;
Pivo? – aj to vlejte do boty,
10
Botě slouží k zdraví,
Máte-li jí roztrhanou,
Pivíčko jí zpraví;
Ukažte jen dobrou vůli,
V pivě plave dosti smůly –
Díry dírami dél nezůstanou!“
Ale ať si křičí, jak si křičí,
Vodou ne, jen pivíčkem
Bývá člověk slavíčkem.
Slavík tluče, slavík pěje,
A tak se i s pivem děje;
Neb i piva doušek zpívá písně
– K tomu známou notou!
Začne-li však žena vády přísné,
Také počne tlouci – třeba botou;
Bavorským pak pivíčkem
Uherským se staneš slavíčkem! –
Snad mi někdo odsekne:
„Hořké pivo, hořký host,
Hořkosti mám bez něho tu dost –“
To mě páni nelekne!
Hořkost v srdci je věc ovšem zlá,
Ale pro žaludek chvalný lík;
Kdo se bavorského nadundá,
Tomu chutná brambor jako fík,
11
Neboť hořkost v žaludečku tráví.
Dostane-li Čech pak pro vlast půtku,
Nebo poněmčilce, jak se praví, do žaludku:
Bylo by to nepráví,
By se velikou
Soužit nechal kolikou;
Bavorského máz –
Ten a každý pravý Slovan z nás,
Všecko zlé pak snadno vytráví.
12