Dlouhé vlasy.

Dlouhé vlasy. (Deklamovánka pro ženskou.)
Nemiluji žádnou zášť, Ale že jsou muži korouhev, Která se jen podle větru točí: To se neukryje v lásce plášť; To je, sestry, truchlozpěv, Při němžto nám oči Tuze často slzami se močí. Kdo moc nese, Jistě že se třese! Tak i nás tu popadává třas Nad smělostí mužskou; Přijde ale čas, Že ní hodíme jak prázdnou luskou. Dokaváde milostpáni Sami rulíky a copy nosili, Nebývalo ani zdání, Žeby vlasy pouhé, 29 Když jsou trochu dlouhé, Krátký rozum tvořily. Jak se moří s kostí vrána, Tak se páni s copem mořili; Časně z rána Z lůžka se již vyhoupli, Před zrcadlo předstoupli, Pletli cop a pudrovali, Přitom takto mudrovali: „Tento vlas – a ještě tyto, Práce nesmí býti líto, Má-li z hlavy něco být.“ Co však páni – nevím proč? Kletbu vznesli na vrkoč A radš krátké vlasy nosí: Tuť si leckdy o nás zaklábosí, Že prý vlasů hrdý zrůst Na vtipu nám dělá půst. Jenom zdlouha, milí páni, Ať se naposledy vám Za ten blud a za ten klam Hrana nevyzvání. Jistě není pověst nová, Že již hlava Adamova 30 Vlasy dlouhé nosila. Chce-li někdo pochybovat, Vroucně bych ho prosila Osobu nám pojmenovat, Kteráž za onoho času Na stříž Adamových vlasů Nůžky brousila? A když nůžky nastaly – Komu pak se asi Dlouhorostlé vlasy Chtíc a nechtíc stříhaly? Hříšníkům, vy milí páni! Z pokuty a za pokání! Přitom musil oholený, V dlouhý rubáš oblečený, Před kostelem stát. Máte o tom vědomí? Nehněte vás svědomí? Neb i vás, vy neviňátka, Vídám – ať to řeknu zkrátka – Pro hřích před kostelem stát. Že se ale zločincům až posaváde Vlasy zkrátka oholí, Zajisté z vás každý ví. Či se to snad děje ku parádě? 31 Vímť já, proč si vlasy krátíte! Protože se bojíte, Aby se vám do onoho tónu Nevedlo jak Absolonu! Aby nebylo jen pořád slyšet: Ten a ten zas zůstal viset! Ale krátké vlasy, páni, Ty vás před visením neochrání! Třebas neviseli za vlasy, Visíte přec – a ne jen v půli, Ale od paty až k hlavě Jako na popravě – – Křídou na tabuli! Ovšem, láska dá moc běhání, Tu je obuvů jen trhání, Na to přijde žízeň, V kapse není přízeň: A tuť visíte – o trampoty! Za pivečko, za boty! Věšení – toť vám jde přirozeně! Sotva hezkou dívku spatříte, Již se na ni věsíte – Vidíme to denně. Snad si hlavu holíte, Protože se bojíte, 32 By se mozek nezapařil? Což se ještě nevydařil Z chytrých pánů žádný, Kterýž by ten vítr řádný – Mladých pánů nadýmání – K ochlazení hlavy, Ku prospěchu zdraví Použíti věděl? Snad mi někdo řekne: „Dlouhých vlasů pořádání Béře mnoho času; Já mám jiné zaměstnání, Kdybych na to nepohleděl, Šel by zisk můj k ďasu.“ Což pak není péče o hlavu Hlavní zaměstnání? Nebo jste vy, slavní páni, Dokázati ve stavu, Že vás nechá nebe proto žít, Abyste se starali, Jak je možno koně mít, Dobře jíst a dobře pít; Počne-li však slunce hřáti, Jak se může ve dne spáti? Jestli pak i víte, 33 Proč pan kantor dítě, Kteréž tvrdou hlavu má, Za vlasy rád popadá? A proč asi Mistr učedníka svého, Dbá-li na zdaření jeho, Pilně třese za pačesy? Protože to praxis učí: Má-li z kluka něco být, Tu že musí – ať to mučí – Denně delší vlasy mít; Jak mu trochu vytahá, Hned prej více vtipu má! Že pak dlouhé vlasy Také hodnou sílu dávají, Vzácnou moc že mívají, Poučují staré časy. Samson praští na vrata, Že se zboří komnata, Pak si lehne, trochu spí; Než se ale probudí, Leží vlasy jinde. Jakýž toho konec? Síla uchopila zvonec, Zvonila mu kvinde! 34 Že i nám též divné síly Dlouhé vlasy dodají, Moudří páni jistě uznají. Slunce hřeje-li jen chvíli, Tu vás tíží hned i fráček, Kde z nás mnohá tolik sukní nese, Že se pod ní dlažba třese, A přec lítne jako ptáček. Není-liž to dosti příkladů, Složených jak v drahém pokladu, Převelmi že bloudíte, Kdyžto, páni, soudíte, Že nám dlouhých vlasů hrdý zrůst Na vtipu i síle Přitahuje půst? Nedošla-li jsem však cíle – Což vám ale neradím – Hned vám, páni bludnější, Brejle ještě ostřejší Na nosejček posadím. Hleďte, před námi jde mladý pán, Nese dlouhé vlasy, Kráčí si jak velikán, Pyšní se jak tulipán – Kdo pak je to asi? 35 Uši jeho nespatříte, A tak si snad pomyslíte, Že si před vrzáním Flašinetů chrání Citlivý svůj sluch? Chyba lávky – on je silný duch! Není-li to literát, Přec vám mohu za to stát, Jeho stav že vzácný los, Buď je malíř, nebo virtuos! – Snad se někdo z pánů ptá: „Prosím, nač pak asi K učenosti dlouhé vlasy?“ Proto, jak se zdá, By se proti všedennímu zvyku Řeklo: Více vlny – nežli křiku! 36