CEPY.

Eliška Krásnohorská

CEPY.
Proč vás tak miluji, vy cepů rytmy? Tak milým žádný by mi nebyl hlas, ni slavičího trylku náhlý jas, když nad strništěm babí léto věje a stříbrnými opřádá je niťmi v tom zlatém vzduchu, jenž od rázu a ruchu ran českých cepů, jako kdysi svět, se chvěje. Jen rokotejte tak, vy hřmotní ptáci, své těžké křídlo rozmávejte v let, znáť dřevěný váš zoban slavně pěť, až srdce v těle rozkoší se směje! Ať pádný, starý nápěv zaburácí v tom zlatém vzduchu, jenž od rázu a ruchu ran českých cepů, jako kdysi svět, se chvěje. 92 Když se to rozléhá v ten podzim němý, jenž v tesknotou v nás dýše odevšad, když temně cepům odpovídá mlat, tu divný čarozvuk mi v sluch se leje: já slyším srdce hřímať v české zemi v tom zlatém vzduchu, jenž od rázu a ruchu ran českých cepů, jako kdysi svět, se chvěje. Tím polomrtvem kol, tím slunným zimnem když buší v kraj, an rád by sladce spal, bouř cepů těch jak valících se skal, tu nevím, kterak v duši mé se děje: zjev bojovníků božích vane s hymnem v tom zlatém vzduchu, jenž od rázu a ruchu ran českých cepů, jako kdysi svět, se chvěje. I věřím pak, že duchů sbor své děti, voj reků dědice své ještě zná, i že se tiskne ruka železná s tou rukou, která v půdu otců seje, a s hymnem boje hymnus práce letí v tom zlatém vzduchu, jenž od rázu a ruchu ran českých cepů, jako kdysi svět, se chvěje. 93

Básně v knize Na živé struně: