V SVATVEČER.
V zeleni lesa chaloupka nízká
na břehu vln se v hladině shlíží,
před vrátky štíhlá, stříbrná břízka
a v okně svěží révové mříží.
Pod oknem bílá kalina v květu,
v ořeší pták si s družinou zpívá,
tklivé to písně hlaholí světu
v svatvečer vonný družina snivá.
Na lesní mýti jahoda plná
červeným rtíkem s malinou kyne,
děckým se skokem za vlnou vlna
hedvábným mechem po stráni vine.
[72]
Bez chmury slunce blankytem plove,
a zvolna k horám strmým se kloní,
brav k vísce šalměj pasáka zove,
mír a klid v duši svatvečer roní.
Pozdraven buď mi, večere svatý,
pozdraven buď mi tisíckrát v duši,
blankyte čistý, růžemi vzňatý,
kéž bych moh’ říci, nitro co tuší.
Zašumte, lesy, kolem co sníte,
u vás nechť duch můj s poklidem prodlí,
a vy, jenž v stínu jasanů spíte,
nechať má duše za vás se modlí.
Vítejte, zvony, dojemnou písní,
zvučící hlasně doubravou svíží,
ten kdo vás slyšel, zapomněl tísní,
jeho duch rád se v hlahol váš hříží.
73