VĚČNÉ JARO

Emanuel Lešehrad

VĚČNÉ JARO
Duch všeho mne vede a sílí. Cítím někdy, že procházím hmotou jak paprsek. Hvězdy jsou blíže nežli písek na cestě a zdá se, že rostu všemi směry vesmíruvesmíru. A když vhroužím se do oken lidí, jako bych četl ve vrstvách země, jež je knihou dějin našeho světa i všechněch světů, jež jsou nebo byly. *
Každá květina, kterou trhám, byla již nesčetněkrát utržena a zvadla a přece roste a kvete vždy znova jako ptáci na větvích stromů a drahé kameny v srdci země a život a tvorstvo a záře. Neb věčné je vesmírné jaro 12