MLADÉ POŠETILOSTI

Emanuel Lešehrad

MLADÉ POŠETILOSTI
Když jsem vyšel do světa, byl jsem tulák, ale cesta mne napravila i nasytila, měl jsem štěstí i neštěstí, oboje jako oblásky jsem nacházel časem. Duhové lučiny mne zlákaly v svou náruč, světelný oř mne vynesl na vrch, koupal jsem se v úsměvu dívek, jež domů šly ze školy nebo z dílen. V zrcadle krásy se rozžehala má tvář, krvavou růži úst jsem schovával pro svou milou, o níž jsem četl pověst, že byla unesena šíleným hudebníkem na výspu v Černém moři. Tenkrát jsem nosil v brašně sny, bylo mi dobře u božích muk. Měl jsem skvělou sílu jako zápasník, však rád jsem zpíval o mdlobě a smutku. Jak je to dávno, jako tisíce let, a skoro se zdá, že někdo jiný to žil, který již zemřel, jehož jsem přečkal jak statný strom, pamětník uprchlých jar 42