NA JINÝCH HVĚZDÁCH

Emanuel Lešehrad

NA JINÝCH HVĚZDÁCH
Mne často posedne světlá myšlenka, co děje se právě na jiné hvězdě, ve světě tvorů jiných, než my jsme. V čtyrrozměrnu. Neb vím, že duch a hmota jsou všude a život je věčný. A připadá mi mnohé tak jasné jako list na stromě před mým oknem, neboť dálky jsou jen zdánlivé, jako zdánlivé je všechno a přece pravdivé. Tos ty tam, můj bratře, někde na Venuši nebo na Uranu, teprve se rodící, v budoucnosti viditelný, procítající k chápání vyššího života, či je to mikrob dosud nevyvinutý, planý, přece však projev věčného jsoucna? Duch můj, jenž nezná pozemské tíže, prolétá volně propastí hvězdnou jak božský paprsek, navštěvuje vás, vzdálené světy, přitahován jsa životem ve veškerenstvu, proniká plamenným vírem slunce, 17 mlžinami stejně jak ledovým mrtvem vyhaslé hvězdy, nepotřebuje vzduchu, nepotřebuje vody, může žít všude, na Venuši, na Uranu, až tam, kde vesmír náš mizí, a ještě dále, v zdánlivém prázdnu, jež čeká teprve zrození světa. To je tajemství paprsku, který nesčetně slunečních let letí k nám na zem’, aby nás posléze našel, aby nám věstil, že nejvzdálenější hvězda ví o naší planetě, stejně jak paprsek planety naší ví o všech ostatních hvězdách, k nimž jednou dolétne třeba až poté, kdy naše země, již vyhaslá, plouti bude vesmírovým mořem 18

Básně v knize Divotvorný snář (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 9):