PRŠÍ TAK TIŠE.

Emanuel Lešehrad

PRŠÍ TAK TIŠE.
Prší tiše na město. (Paul Verlaine.)
Prší tak tiše do šera teskného mdlého večera... Sedím u okna s ženou svou, s ženou svou, sestrou, milenkou. Slyším kvil deště vzlykavý: „Což naše srdce churaví?“ A stále šumí deště sten, hledíme v sebe, zříme ven; mdlo venku, mdlo je v nitru mém: „Budeme šťastni, nebudem?...“ Prší tak tiše do šera zádumčivého večera... 34