TOUHA.

Emanuel Lešehrad

TOUHA.
Nebe jako purpur plane požárem nádherným. Dvé rukou ženských, jemných mne tiskne k ňadrům svým. A v sadě vodotrysky jak ze sna šumějí. Paní Melancholie prochází alejí,alejí. A tiše, zlehka kráčí, hledí do oken mých, jak přízrak dávných časů smutných, mdlých, blaživých... Ó, tento večer chtěl bych tě strhnout v náruč svou a vyšílit se láskou tak dlouho pohřbenou. 41